V pubertě i v rané dospělosti jsem dělala jen to, co mi schválilo okolí. To, co se čeká od slušné holky. Uznávala jsem autority, i když jsem je nerespektovala. Naštěstí mi někdy po třicítce došlo, že to je cesta do pekla, a ne do nebe. Sem tam mě k tomu nakopla duchovní literatura, ale i kniha Ofélie se učí plavat. A nejvíc to, že moje puzení být sama sebou sílilo a už nešlo držet pod pokličkou. Ve čtyřiceti jsem začala mít názory lidí kolem mě na to, co se má a nemá, sluší a nesluší, definitivně na salámu. Je mi to jedno. Buď chci a mám svou vlastní motivaci, anebo nechci, a jestli působím nevychovaně nebo necitlivě, mi je fuk. Zase u mě máte jistotu, když už řeknu na něco „Ano“, je to opravdové ano. Dělám si, co chci a přizpůsobuju se pouze tehdy, když chci.
Ale především si plním všechno, po čem toužím, a co bych si dřív netroufla. Protože to za mě nikdo neudělá. A protože chci jednou končit život bez lítosti nad tím, co jsem neudělala a nezkusila.
Jak píše v jedné knize Robin Sharma: „Jestliže tě konec či půle tvého života zastihne ve stavu, kdy se probudíš, a uvědomíš si, že jsi neprojevil dost odvahy, že jsi nedosáhl ke hvězdám, že jsi nerozvinul ani polovinu svého potenciálu, zlomí ti to srdce.“
Já nechci mít zlomené srdce! Chci, aby můj život měl šťávu!
A tak jsem si nechala píchnout druhou náušnici do ucha, pokérovat nohu, skočila si padákem, nechala si vyholit kus hlavy a zkusila pár věcí, o nichž tu ani psát nechci. (Třeba jednou, na stará kolena…) Některé kamarádky protáčely oči, že to je zastydlá puberta (třeba ta vyholená strana hlavy po čtyřicítce), ale já nemám potřebu se obhajovat ani se vejít do vašich škatulek. Říct „Mně se to nelíbí“ je něco úplně jiného než „Ty už nevíš, co bys…“ Vím, jsem prdlá a občas se nechovám jako matka dvou skoro dospělých dětí. Jenže no a co?
Plním si to, po čem toužím: studium jógy v Indii, angličtiny v Anglii a španělštiny ve Španělsku, let balónem, velkou veganskou party na 40.narozeniny (s rockovou kapelou a bubnováním), 3 kérky, 4 kočky, křiklavou rtěnku, bruslovíkendy s kámoškama v Německu, cesta do Paříže i na Maledivy.
Skoro 20 let si plním sen o svobodném povolání, a i přes jisté nevýhody bych svobodu nikdy nevyměnila za zaměstnaneckou smlouvu. Nejdřív jsem měla jazykovku, teď jógové studio a toužím se částečně živit svou vášní pro zdravé veganské jídlo. Web už znáte a brzy přijdou další produkty.
Chcete-li ŽÍT BOŽSKY, plňte si sny! I ty bláznivé nebo nevhodné. Protože opravdu jste na to sami. Nikdo jiný to za vás neudělá. Já vím, že to může být drahé a nebezpečné a společensky nevhodné a pro někoho zraňující…. ale když člověk opravdu chce, cesta se najde. A jak říká Paolo Coelho: „Když po něčem opravdu toužíš, celý Vesmír se spojí, aby ti to pomohl uskutečnit.“
A každá touha, jakou naplníte, každý sen, který přeměníte ve skutečnost, ve vás sytí lásku k sobě i k životu a pocit štěstí. A jednou na smrtelné posteli budete místo lítosti vzpomínat, jak jste řádili a jaká byl ten život jízda.
