Už jste jistě postřehli, že zakládám provozovnu na výrobu rostlinných sýrů. Je to velké vystoupení z komfortní zóny a mám stažený zadek strachy. Můj syn Albert mi pravidelně opakuje, že jsem si vybrala nejhorší oblast na podnikání (nejtěžší z pohledu úřadů). Jenže já si ji nevybrala. Já jsem poslechla vnitřní volání a puzení. Je to moje mise, mé poslání.
A jako by nestačily moje vlastní strachy, zavolá mi jen tak maminka: „Mišulko, já mám o tebe obavu, s tím novým podnikáním, proč si nenecháš jógové studio, vždyť ti nic nechybí.“. Jenže právě, že chybí. Jógu miluju. Kurzy mám narvané k prasknutí a chodí mi tam samí úžasní lidé. Skvělá parta. Finančně je to na pohodu, starosti skoro žádné. Všichni si myslí, že jsem se zbláznila. Vyměním jistotu zavedeného podniku za totální risk a počáteční obří dluh. Jenže to mi říkali, i když jsem zavírala jazykovku a otevírala jógové studio. Já prostě jedu desetiletky. 10 let jsem učila angličtinu, 10 jógu a teď je čas se zase posunout. Tam, kde cítím naprostou neutuchající vášeň.
A ano, taky se bojím. Kde kdo mi připomíná, že podnikatelé neznají víkendy, dovolené, obětují firmě veškerý čas. To je ten běžný, tradiční příběh.
Ale ten já vyprávět nechci, není to můj příběh.
Já chci vyprávět svou verzi. O tom, že si plním sen. O tom, že se těším na všechny výzvy i tvrdou práci, ale zároveň moc dobře vím, že potřebuju spoustu času a prostoru pro sebe i svoje (byť už skoro dospělé) syny. Trvám na tom, že budu dál chodit 3x týdně běhat, aspoň 2x týdně cvičit jógu, aspoň 2x týdně mít lekci španělštiny, týdně přečtu 1 knihu s kočkami na klíně a skouknu aspoň 1 film, denně budu vařit obědy či večeře, budu mít čas jít za babičkou i na kafe s kámoškami.
A pokud ne, nemá to podnikání pro mě smysl. Servaná, zničená a workoholická podnikatelka není můj model ani program. To mě naučila moje kamarádka a úžasná koučka Tereza Kovačovič, která říká: „Jestli mám podnikat, musí to mít víc výhod než zaměstnání a nesmí to být pakárna.“
Takže, přátelé, veřejně se zavazuji, že rozjedu úspěšnou firmu s vegan sýry a nevypustím přitom duši! Za dva roky si dáme vědět… Chci žít radost i v práci, protože už od VŠ byla vždy moje práce i mým koníčkem – a to je má jediná cesta.
Můj předchozí kouč, Martin Vlach, mě zas naučil mj. to, že
těžkou práci a ten největší vopruz, mám nechat na Vesmíru.
Že já mám být jen vizionář, ne kopáč s krumpáčem. A funguje to skvěle! Dám vám pár příkladů konkrétně teď k firmě:
- Nejhorší na rozjezdu potravinářského provozu jsou všechny ty směrnice. A já to prostě sama řešit nechci. Abrakadabra: Cvrnkla mě o nos dáma, která dělá soukromého poradce pro rozjezd gastroprovozů (20 let na hygieně, 10 v potravinářské inspekci). Všechno mi připraví a poradí, dokonce bude jednat s projektantem, kterého mi mimochodem taky poslalo nebe – znám ho od střední a jde do toho se mnou. A ve chvíli, kdy mě napadlo, že by bylo super vidět nějaký takový provoz na vlastní oči, nabídla mi exkurzi majitelka Kojibakers a její manžel mi věnoval přes hodinu svého času v jejich sídle a podrobně mi vše vysvětlil. Podobně vstřícnou nabídku mám od Blahovců z Hýskovské zmrzliny. Spoustu mých otázek už zodpověděla Šárka Víchová z Barevného bufetu. A navrch mám kamarádku, právničku, které dostuduje zbývající směrnice a pomůže mi s nimi.
- Děsí mě i bezpečnost práce a protipožární ochrana. A pak jsem si vzpomněla, že to roky dělala moje mamča v práci. Takže mi bude krýt záda.
- Nesnáším účetnictví. Vůbec mu nerozumím. Dvojitému s DPH už vůbec. A nechci hledat účetní, které budu věřit. Tak to zmíním před kamarádkou, co se tím živí, ať mi někoho doporučí. A ona na to: „No to ti přeci budu dělat já, stejně jsem nejlepší.“ Oukej, tak jo! Vesmíre, díky.
- No a ještě nemám pronájem. Všude o tom mluvím, protože já ho hledat nebudu. Nebaví mě to a nemám na to čas. A tak mi spousta lidí posílá tipy a hrne mi nabídky pod nos. Jste skvělí!!!
- Říkám si: chtělo by to od začátku ochránit know how. Vesmír a Facebook mi čtou myšlenky. Zobrazí se mi reklama na registraci ochranné známky s dotací 75% od EU! A to jsem vůbec nic k ochranným známkám negůglila, nebyl čas. Jen jsem to poslala do prostoru. Zareagovala jsem a teď mi volala právnička, která zpracuje dokumenty a o vše se k registraci ochranné známky postará. Uf!
Mohla bych tak pokračovat dál a dál. Ano, bude to něco stát. Ale jak jsem se naučila v podcastu How to make money as a dietitian, je třeba zaplatit odborníky za věci, které vy byste sice zvládli, ale narostly by vám při nich vousy do pasu. A proč dělat to, co nesnáším, když moje role je tvořit vizi, zkoumat receptury a ladit chutě k dokonalosti?
Je to jízda!!! Mega jízda! A tak to musí být! Protože to je můj příběh! PŘÍBĚH O TOM, JAK SE MI OTEVÍRAJÍ TY SPRÁVNÉ DVEŘE SAMY, JAK POTKÁM SKVĚLÉHO ODBORNÍKA PŘESNĚ VE CHVÍLI, KDY HO POTŘEBUJU, JAK SE KE MNĚ DOSTANE PERFEKTNÍ PRONÁJEM V PERFEKTNÍ ČAS a ZA PEFEKTNÍ NÁJEMNÉ. O tom, že pojedu v totálním flow, a že moje všední dny budou plné inspirace a výzev, skrz něž budu dál růst. A že tak, jako jsem vytvořila nádhernou komunitu kolem jógy, vytvořím i komunitu lidí, kteří upřednostní vitální a chuťově luxusní rostlinnou stravu před podílením se na týrání zvířat.
A tím jsem Vesmíru poslala jasnou zprávu, jaký je můj příběh, který chci žít a následně s ním sladila vibrace. Tedy očekávám, že se mi to takto splní. Že už to je moje, jen se to musí zhmotnit. Vůbec nepochybuji, že to vše vyjde. (A pán bůh se teď směje ?). Uvidíme, držte mi palce.
